Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dobrých alb v oblasti hardcoreu letos vyšlo opravdu požehnaně, ale novinka sekerníků ze země javorového listu mezi nimi rozhodně jen tak nezapadne. Se čtyřletým odstupem je tu následovník alba „Symptoms + Cures“, který je řemeslně skvěle opracovaným kouskem poctivě odžitého riffového hardcore s důrazem na živoucí funkčnost, rock’n’rollovou živelnost i melodiku.
Do plachet, jak je ostatně u COMEBACK KID zvykem, fouká svěží punkový vítr a mnohé kolektivní vyřvávačky zcela jistě budou při koncertech bourat kluby. V tomto ohledu jsou skladby jako stvořené k moshování a živé prezentaci vůbec. Oproti minulé desce mám pocit, že se Kanaďané zkrátka chtějí více vyřádit naživo. Ubylo melodičtějších zpěvů, víc se křičí, deska je rychlejší a rytmicky nabouchanější.
U COMEBACK KID nejde o žádný převrat. Už na počátku své kariéry narazili na vzorec, který při své tvorbě tvrdošíjně dodržují. Energii a šťavnatosti skladeb je podřízeno vše. Písně bez ladu a skladu uhánějí kupředu, ve své podstatě nepřinášejí nic nového, ovšem jedno se jim upřít nedá, že totiž vždy podvědomě útočí na vaši smyslovou soustavu a vyvolávají reakce. I teď, když mi v uších duní skladba „Wasted Arrows“, si podupávám nohou a pokyvuji hlavou. Nejde se tomu ubránit. „Die Knowing“ se v tomto ohledu umí zadřít pod kůži, je to totiž obhroublá deska pro upocené přímočaré koncerty.
„Die Knowing” sice není takovou pumelenicí jakou bylo album předchozí. Nicméně i letos tlakují COMEBACK KID svojí coreovou mašinu do maximální páry a intenzita vycházející z nitra tuctu nových skladeb je opět struhující.
Řádně nabroušená půlhodinka stopáže doslova potí hudební poctivost!
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.